Angličtina a Mezní Louka

S oblibou jsem říkala, že je angličtina můj druhý rodný jazyk. Říkala, už nemůžu. Deset let jsem anglicky nemluvila, dělá mi obtíže něco napsat, slova lovím hluboko, teda spíše na internetu. Přesto dříve byla angličtina moje. Bavily mne anglické písničky, hlavně American Country. Myslím, že tak někde v první třídě mi taťka koupil učebnici angličtiny. Samozřejmě jsem četla, jak bylo psáno, tudíž špatně, a dostali jsme se tak k druhé stránce "Hello, my name is Jack." Ve třetí třídě jsem začala s kroužkem, jednou týdně hodinka. Ve čtvrté třídě jsme měli již angličtinu přímo ve vyučování, snad také jednou týdně, to už si nepamatuji. A v páté třídě už to začalo naplno. Paní učitelka, později na gymplu prof. Lasotová byla na anglinu fakt skvělá. Už jsem trochu těm písničkám začala rozumět, koupila jsem si knihu pro učitele, tedy teacher's book, místo učebnice pro žáky. V primě na gymplu, tedy v šesté třídě, jsme pro jistotu nafasovali hned američana, Dr. Slaytona. No a trhněte si, on česky neuměl, my neuměli pořádně anglicky, nějak jsme si tedy poradili. Pak už jsme myslím neměli rodilého mluvčího nikdy, a zbytek školy strávili s prof. Lasotovou. Díky prof. Nadi, kde jsem chodila na koně, jsem se ovšem s těmito rodilými mluvčími potkávala. Nejprve to byla Barbara, kanaďanka, ta byla na návštěvě i přímo u nás doma. Mamce říkala, že musí nechat v okně háčkovanou sovu, kterou tam měla zavěšenou, aby k nám příště trefila. Pak to byl mám dojem Beal s Crainem, nebo manželé, teď si nevzpomenu na jména. Další, s mým jsem se bavila napřímo, byla Dawn. To byla američanka, a ta mi řekla, v nějakých mých čtrnácti letech, že mluvím velmi dobře a že si skvěle rozumíme. To mi stouplo do hlavy. V nějakých šestnácti jsem soukromě učila paní mamky kolegy z práce, než měla miminko. Následovala maturita a příprava na ni v podobě semináře, který nás měla prof. Pašková. Prof. Lasotová se nás ve třeťáku ptala, jestli souhlasíme se známkama. No a to bych nebyla já, abych se neozvala. Že mi není tedy jasný, proč když mi rodilí mluvčí říkají, že umím anglicky dobře, proč mám dvojku. No, jedničku jsem pak už neměla nikdy a měla jsem pocit, že mi bylo stále dokazováno, že mám fakt jen na tu dvojku. No budiž. V té době začala má touha dostat se do USA, procestovat, poznat, vidět, jelikož na nástěnce visel letáček "na rok studovat do USA". Jenže to bylo pekelně drahý, tenkrát 150 tisíc, ale já se tam prostě viděla. Téma k maturitě jsem si strašně přála právě povídání o USA. Bohužel, vylosovala jsem si povídání o Great Britain. I to bylo supr, museli mne od maturity vyhodit, koukli na hodiny a prej "jejda my už čtyři minuty přetahujeme, no tak mi ještě popiš co je na obrázku...." A to za jedna už bylo. Protože jsem naivně čekala na Ondráška, že tedy do USA odcestujeme spolu, naskytla se příležitost jít na soukromou školu Till English Academy v Ostravě. Sice jsem fakt nečekala, že mi to naši budou ochotni zaplatit, ale stalo se. Na FCE, tedy Cambridge First Certificate in English, nás připravoval nejprve Tony, londýňan, který před vánocema s manželkou utekl zpět do Anglie. Poté přišla Bridge, Irka, která byla spíše nepříjemná, ale nějak jsme to do začátku června překopali. Na Státní jazykovou zkoušku nás připravoval Laďa. To byl mladej kluk, byl fajn a jezdil trabantem combi. Složili jsme tedy zkoušky FCE - nejlepší byla konverzace, a v té jsem také byla hodnocena nejvýše. Certifikát jsem udělala za B, takže asi nějak za dvě. K tomu se váže historka z nedávné doby, zmíním se později. Státnice už byla trochu horší, za tři. A to bylo něco. To zas byla lepší písemná část. Při mluvené části seděly za stolem tři čarodějnice, vyvolávající nepříjemný pocit, že tam vlastně nemáme co dělat a jsme úplně neschopný. Naštěstí se povedlo projít. V té době už jen tyto dva dokumenty znamenaly docela hodně. Přišla nabídka jít učit na gympl. Ve stejnou dobu přišla i nabídka nástupu k celní správě, což jsem chtěla, protože mne lákala uniforma, a že bych mohla být toužený psovod nebo mosák. K tomuto byla cesta ještě dlouhá, nicméně, i u celní správy si všimli, že mám na anglinu papíry, a již v Ostravě jsem začala učit. Nejprve mně odeslali na kurz pedagogického minima do Jíloviště, kam jsme jeli autem se dvěma kolegy, jednoho z nich jsem pak ještě potkala na kurzu OCK (odborný celní kurz) v Lomné, to bylo vtipné. Historka z kurzu (krom toho, že jsem si v Prahe koupila boty na koně, ve kterých jsem si zlomila kotník, a onen kolega se mne pak na OCK ptal, jestli to mám kvůli těm botům) měli jsme na závěr předvést úryvek z naší hodiny, jak bychom se tedy prezentovali. No tak všichni předváděli samozřejmě svůj obor, to je logické. Já byla jako vždy poslední. Předstoupila jsem, a "sice mám učit angličtinu, ale já bych vám ráda předvedla, jak se učí odpal v softballe". Půjčila jsem si ukazovátko jako pálku, sundala boty a vyskočila na stůl. Popsala vše do detailu, všichni koukali, hlavně naši lektoři, a nestačili se divit. No ale prošla jsem. Mám tedy také certifikát na Pedagogické minimum a mohu učit odborné celní předměty. Učit jako tak jsem začala tedy na Celním úřadě v Českém Těšíně. Docela vtipné vždycky bylo, že jsem byla nejmladší, v té době mi bylo 21. To trvalo jeden rok. Pak jsem se odstěhovala sem, a i u celního ředitelství v Ústí nad Labem si všimli, že mohu učit. Dnes mi je to trochu záhadou.... Začala tedy Mezní Louka. To byl fakt super počin. Jezdilo se říjen - červen vždy jeden týden v měsíci, tedy pondělí až pátek. Bohužel jen dva roky. První rok jsme měli dvě skupiny napůl s Mirečkem. Já měla ty lepší, Mireček ty trošku pomalejší. No asi to uměl lépěji vysvětlovat, spíš s něma jel pomaleji. V moji grupě jsem měla samé srandisty, Tomáše a hlavně Slávu! Sláva byl fajn, moc hezkej, ale malej, ženatej s malým miminkem. Tak nic, nicméně na závěrečné párty po dvou letech kurzu jsem mu pak řekla, že ho celou dobu miluju, čemuž se Tomáš děsně smál a Sláva děsně divil. Z Mezní Louky jsem vždycky jezdila do Těšína, protože jsem je vypustila brzy, tudíž jsem mohla v pohodě v pátek večer dorazit za Tonískem. Na závěr jsem jim vytiskla vysvědčení na hezký papír, ani nevím, jestli vůbec dostali nějaký oficiální papír od úřadu, že absolvovali kurz. Druhý rok jsem je všechny pak učila už jen já sama. Nicméně na párty dorazil i Mireček, a bylo to velký. Pak už mně nechtěli, a nebo mně nepustil Dušánek? To je taky možné, proč bych měla jáááá někam na týden jezdit, když onnnnn nemůže.... To je fuk. Nicméně mezitím jsem občas někoho někde učila, včetně právě Dušánka, i na úřadě ve Frýdlantě projevili zájem, který po dvou hodinách upad v zapomnění. Angličtinu jsem pak už jen udržovala se zahraničními návštěvami, a pomalu se blížil úpadek. Než jsme měli Aňu, tak jsem učila paní Ivanu, a naposled jsem se aktivně v angličtině zapojila v jazykovce Studyline, v létě na letním kurzu, na podzim jsem se přihlásila na konverzaci s rodilým mluvčím, ale to jsem po třech lekcích vzdala, protože ... lidi. Není mi jasný, proč tam někteří chodili, když nechtěli mluvit. Na to konto jsem se párkrát sešla s Danou jen na konverzaci face to face, a ta mne pak navedla na kurzík nejprve se skotem Martinem, pak s londýňankou Sue, a ještě jednou paní, takže jsme byly dvě. To bylo fajn. A poslední počin bylo čtrnáct dní na naší malotřídce v Dětřichově, kdy mne raději pak vyhodili. Učila jsem páťáky a třeťáky. Se třeťákama to bylo fajn. S páťákama jsme si dali pár hodin ZSV (základy společenských věd), a angličtinu jsme měli vlastně jen poslední hodinu. A tím to vše skončilo. Nicméně, slíbená historka. Pokud se dostanu na školu, což zatím díky matice nevypadá, budu muset z angličtiny maturovat znova. Když jsem se byla ptát na dni otevřených dveří, kde jsem si sebou vzala potřebná vysvědčení, protože jsem si myslela, že jim tam přihlášku vyplním a nechám, mluvila jsem s paní zástupkyní ředitele. Ta mi tedy sdělila, že maturovat budu muset buď z angličtiny, nebo matiky. Což jsem si oddechla, že si ještě pořád můžu vybrat. Nicméně jsem začala hledat FCE, paní zástupkyně na to hleděla trošku vyděšeně, a pak mi říká, že mi to stejně uznat nemůžou, protože mám B, a oni uznávají jen B1 a B2. Já řekla, že jasně, že jsem tím jen chtěla naznačit, že by pro mne angličtina neměla být problém. A v duchu jsem si říkala, co to je za kravinu, B znamená známku, ne úroveň certifikátu (prostě žádné B1 a B2 jsem u něj nenašla, ale tak .... Stejně mi neuznají vzdělání žádné, ani státnici, ani certifikát, ani nic. Neva. Hlavně abych se tam dostala.