Frýdlantský hrad, zámek a věž

Dominantou našeho vedlejšího města Frýdlantu je jeho hrad a zámek v jednom. Nepatří mezi nejmenší, ale zároveň ani největší, protože je vybudován na skále. Čím se ovšem mohl donedávna pyšnit byla délka jeho prohlídky. Hrad i zámek byl procházen najednou, a nezřídka tam člověk strávil dvě hodiny. Prohlídka je to ovšem krásná. Já jakožto milovník těchto staveb, hrady, zámky, kláštery a kostely, to je něco pro mne, jsem na hradě v sousedství byla několikrát. Přesto si nevybavuju, kdy jsem tam byla poprvé, ale určitě to bylo před více než dvaceti lety. Mohlo by se zdát, že všechny hrady a zámky jsou na jedno brdo. No, když se to vezme kolem a kolem, tak ano. Co vidíte, stoly, židle, nádobí, obrazy, komody, skříně, krby, zbroj. Ale stejně má vždycky každý něco specifického. Třeba Rožmberk má nádhernou zbrojnici, a bílou paní Perchtu, ukazující kam za pokladem. Český Krumlov zlatý kočár a knihovnu, která je krásná i na Hluboké. Frýdlant má korbele a zbrojnici s koňským vybavením. 

Naše poslední návštěva minulou sobotu vedla do věže se zbrojnicí, která byla nově zpřístupněna. Nastoupili jsme v 14.00 na místo určení, prohlídku jsme dle vstupenky začínali 14.10. Na hradě je pár nových věcí. První je, že z dvouhodinového jednoho okruhu udělali dva hodinové, hrad zvlášť a zámek zvlášť. Přidali tedy věž se zbrojnicí jako třetí třičtvrtěhodinový okruh. Další novinkou je nástup na prohlídku z hradního nádvoří. Dříve se čekalo před branami, až nás vpustí. No a také pokladna se přemístila. Čekali jsme tedy, zatím sami tři, na nádvoří a okukovali hrad, bavili se o pohádkách, které zde byly natočené, a přemýšleli, jestli fresky rekonstruují odstraněním úplným, nebo to padá samo. Přiblížil se čas odchodu a přišli ještě další dva účastníci. No a jak tam čekáme už pět minut po termínu, tak se nás ptají, jestli tam jdeme taky. Po dalších deseti minutách se Tom šel zeptat slečny, která vypadala jako průvodkyně, jestli na nás zapomněli. Začali to tedy vyřizovat, načeš nás za dalších 5 minut přišel konečně někdo vyzvednout. Byl to sám kastelán, nový. Chudák se ani najíst nemohl. Takže nás vyved do zbrojnice a povídal a povídal a povídal... a povídal hezky. Naprosto skvělé bylo, že nás bylo jen pět, s panem kastelánem šest. A dalo se s ním povídat, žertovat, vyprávěl i  hradu a zámku jako takovém, mohli jsme fotit, mohli jsme na věci šahat. Takže jsme v rukou drželi mušketu, dělovou kouli,já jsem si potěžkala koňské udidlo, a viděli jsme mnoho zajímavých věcí. V jedné vitrýnce se nacházely zdobené dámské pušky. Nazval je "těšínky", a když pak řekl, že "v tom Těšíně..." Říkám myslíte Český Těšín? A pán povídá no ano ten na Moravě, český, nebo teda Cieszyn... Tak říkám no ano, já z Těšína pocházím, tak se jen ptám, jestli myslíte opravdu tenhle ten. Koukal na mně ve smyslu kde jste se tu babo vzala, a já zas nevěděla, že se v Těšíně vyráběly slavné pušky. No jo, já toho ještě nevím.... Pan kastelán mezitím vyřídil "druhé skupině" návštěvu hradu, kterou díky zpoždění nestihli na čas na vstupence, a také proto, že pan kastelán hovořil opravdu poutavě, takže z třičtvrtě hodinové prohlídky jsme tam byli hodinu a půl. Nebo to možná byla kompenzace? Nevím. Prohlídli jsme si ještě věž a pohled zezhora za neustálých komentářů všeho kolem, raspenavského kostela, hradní střechy, kopce, přes který jsme neviděli k nám a dalších a dalších věcí, a spěchali po schodech dolů, aby stihli aspoň tu poslední prohlídku. Poděkovali jsme, rozloučili se, a vydali jsme se zase zpět k autu. Byla jsem naprosto nadšená. Takovéto okamžiky jsou opravdu vzácné. 

Dříve se mi povedla prohlídka také s kastelánkou, která vyprávěla také takto poutavě, odpovídala na jakoukoliv otázku, a prohlídka zbrojnice, která ještě tenkrát nebyla veřejnosti zpřístupněna, hradu a zámku nám zabrala snad tři hodiny. Navíc to bylo večer, takže totální paráda. To bylo ještě za dob celní správy. Jednou nás do hradu nepustili, protože nás bylo málo, tak prostě nic, ani že si dokoupíme potřebný počet vstupenek. A jednou jsme tam byli s dětma v rámci tábora na dětské krátké prohlídce, kdy pak děti mohly řádit v komnatě pro toto určené, fotit se na trůnu, hrát si s kušema, mečema a podobně. No a nejhlavnější součást v našem životě tvoří hrad v náš největší den, den svatební, kdy jsme se sice na hradě nebrali, brali jsme se normálně na radnici, která je mimochodem také velmi krásně zdobná, ale po obřadu jsme se se svědkama jeli na hrad fotit a použili jsme jej jako nádhernou kulisu. Je to patnáct let.  

Takže kdo máte chuď se na hrad a zámek podívat, určitě to stojí za to. A klidně se zastavte pak na kafe :-)

můj dopis

Dobrý den,
dovoluji si Vám zaslat odkaz na článeček o naší návštěvě hradu před týdnem a ještě jednou mi dovolte velmi poděkovat za bezvadnou prohlídku věže a zbrojnice s Vaším skvělým komentářem. Budu si ještě dlouho pamatovat.
Přeji ať se daří a mnoho spokojených návštěvníků a vstřícných mecenášů. 

dopis pana kastelána

Krásný den paní Maiksnerová - Holub reaguje opět se zpožděním, tentokrát díky Valdštejským slavnostem, jejichž příprava nám spolkla veškerý čas posledních dní, nicméně moc moc děkuju za mejl a odkaz na "deníček", který jsem si s radostí přečetl. Jsem moc rád, že se vám tu i přes ne zrovna povedený začátek líbilo a že jste si prohlídku užili - za sebe musím říct, že to byla jedna z nejpříjemnějších zbrojnic v tomto roce a taky rád vzpomínám.Mějte se moc pěkně, zdraví vás Jirka Holub