Má farma můj ranč

 Pravda, na farmu jsem přišla s holou ř... jak se říká. Takže jak má? Asi bych to řekla takto, je stará farma a nová farma. Stará farma - dům a chlív s dílnou patří Tomovi, nová farma, což jsou tři haly, které jsme pak společně postavili, a Sunset ranč patří mně. Tedy stavby, pozemky máme napůl. Kde začít. U úplně první stavby, se kterou jsem pomáhala, jsem byla v 17 letech, taťkovi jsem pomáhala z pražců vyřezávat a skládat malý přístavek k pozdější stáji pro Toníska ve Včelopolí. Pak občas nějakou stojku, kůl k ohradě a podobně. Když jsem se přestěhovala zde, a po roce se přestěhovala do Heřmanic do podnájmu, bylo potřeba sestrojit menší kotec pro psy, ale tak to snad není stavba.

Jako úplně první mnou realizovanou stavbu, samozřejmě s dopomocí, považuji stáj v Raspenavě. V té době se rozebírala munice v nedalekém skladu, a skoro všichni odtamtud tahali muniční bedny, nebo stály pouze pár drobnejch. Takže se naskytla možnost postavit přístřešek z tohohle. Nejprve tedy bylo potřeba dovézt asi 17 tater přepadu z pískovny a urovnat. Na tomto základu se z pražců sestavil čtverec 3x6 metrů, a k tomuto čtverci se pak připevnily na sebe naskládané bedny. Nejprve jsem tedy musela obrat kování a oddělovací kolíky, aby bedny na sebe hezky sedly. Pak se po patrech stloukly dohromady. Fošny na střechu se přivezly z pily, a na ty se přitloukly víka z beden, a víka se také přitloukly do "boxu". Stájku jsem rozdělila napůl, v druhé půlce byla sedlovna, a sklad krmiva, bedýnky utvořily bezvadné poličky. Nechaly se udělat velká vrata a na střechu se dal jen obyčejný podkladový lepenkový papír. V celé oblasti se pak takovéto stavbičky, myšleno z muničních beden, objevovaly čím dál více. Nakonec asi zjistili, že se na tom dá vydělat, a už nebyly bedny tak dostupné.

Z Raspenavy jsme se po roce a půl s koněm odstěhovali a, koně jsem byla nucena odvézt zpět do Včelopolí, a já se nastěhovala k Tomovi. Dříve jsme bydleli v domě po jeho rodičích, než jsme se se švargama vyměnili, oni šli místo nás a my místo nich na farmu. Za ty dva roky tam jsme předělali kuchyň a koupelnu se záchodem, a začali jsme si "vyrábět" potřebné součástky do domácnosti, jako třeba konferenční stolek, velkou šatní skříň, stolek pod televizi a podobně. Kuchyň jsme zakoupili ve Frýdlantě u Loudy a nechali si poradit a namontovali nám tam lepší pojezdy. To je docela důležitý moment pro pozdější další zmínku přestavby. Veškeré věci jsme si dělali sami, zdění, elektriku, podlahové topení v koupelně, instalaci vany atd atd. Hlavně tedy Tom dělal, já jsem byla spíše podavač. Krásnou dřevěnou plovoucí podlahu v kuchyni jsme udělali. Prostě super. Takže první přestavba bytu.

Abych si mohla Toníska zase přivézt zpátky, musela jsem mu na zahradě postavit boudičku, tedy přístřešek. Tentokrát dřevěnou. Nejprve jsem tedy zdemolovala stávající králíkárnu, slepičárnu nebo co to bylo, abych na tomto místě mohla postavit bydlení pro koně. Sehnali jsme tenkrát ještě přes známé hromadu pražců, protože krátce potom už se nesměly prodávat. Základ byl opět 6x3 metry z pražců a na tom jsme postavili přístřešek tentokrát z trámů, tedy skelet z trámků, obitý prkny zvenku a zevnitř ze tří stran, opět na půl, na druhé půlce měl kůň postaven celý balík. Vyhradil se paddock, když bylo sucho, vypásal zahradu, a na pastvu jako takovou jsme pak chodili třeba na farmu, nebo jsme měli hodné sousedy. Zároveň jsme udělali celý nový plot kolem domu.

Přišlo mé podnikání, a tak jsme na farmě trávili čím dál více času. Já si vymyslela, že postavím na louce stájku a budu ustajovat koně. Byl mi nabídnut chlív na farmě, kus pastviny, a hromada dřeva nad stájí. Povolala jsem bratra s Martinem a rozjeli jsme přestavbu chlíva ve stáj se čtyřmi boxy. Stačilo nám na ten úplný základ pět dní. Mezitím se vybourala díra, aby byl na pastvinu přístup hned ze stáje, zajelo se do lesa na kulatinu ke stavbě kruhovky, a prostě to jelo. To jsme měli ještě nářadí na elektriku, ale aku vrtačka, tedy spíše správně šroubovák, už byl také. Po postavení základních stěn kluci odjeli a já se pustila do dodělávek dveří, vrchního žbrlení a podobně. Po čase jsem dodělala ještě jeden box s dveřmi posuvnými. To bylo na podzim. Přes zimu jsme koně zavírali na noc do boxu, a na jaře se pustili do stavby přístřešku venkovního, nicméně boxy jsem využívala ke krmení koní, na kyblík se zaháněli, po sežrání opět vykopli ven. Pomocí mobilních ohradních panelů jsem pak byla schopna udělat další 2 "boxy", nicméně dokázala jsem do stáje ke krmení zavřít 12 koní, z toho 2 hříbata. Byly to divoký léta. Když tam stojím dnes a koukám na tu polorozebranou stáj říkám si, že jsem to celý mohla udělat úplně jinak. No ale co je dnes nebylo tenkrát. Je to přece jen už 14 let.

Na jaře jsme se tedy pustili do stavby přístřešku venku, opět rozměrově 3x6 metrů. Tentokrát jsme jej pojali jako mobilní. Z trámků jsme udělali základní "krabičku" volně loženou na zemi. Tři stěny jsem pak obouchala prkny, a v čelní stěně zůstaly 2 vchody. Na střechu mi pak zbyly plechy z baráku na farmě, tak jsem je tam naskládala. Přístřešek byl pak dále postupně upravován, jak námi, tak koňmi, kdy jeden trám ohlodali jak bobři, že jsem jej musela vyztužit. My pak přistavěli stříšku, pod kterou se dávalo seno. Nějaký rok tento přístřešek vydržel, ani nevím už jak dlouho, pak jsem jej rozebrala. Ostatně jako vždy vše.

Dalším počinem bylo stěhování. A to už byla pěkná přestavbička, to bylo bouráníčko. Nejprve jsem zbourala stěnu na chodbě s tím, že místo dětského pokoje uděláme koupelnu. Mrzí mně, že se mi povedlo smazat všechny fotky, zůstala snad jen jedna nebo dvě. Protože to, co se objevilo, to bylo vskutku zajímavé. Naprostá změť kabelů, dalo by se to nazvat pavučinou. Takže se zároveň musela překopat elektrika. No a na vánoce jsme se do toho pustili naprosto. Nastěhovali jsme se do jednoho pokoje o rozměru 5x4 metry, kde jsme, krom již dodělané koupelny, a "dělaj machry a hajzly maj na chodbě" měli vše, kuchyň, obejvák, ložnici. Zbouralo se, co se dalo, vytrhala se podlaha, oškrábaly se stěny. Tenkrát ještě pomáhali známí, stěny oštukoval pán, stropy se snižovaly, podlahu ke konci dodělával Emil. V podlaze jsme našli noviny z roku 1913, mám kousek schovaný. Vymalovala jsem a přišla na řadu kuchyň. Opět jsme se vydali k Loudovi, a objednali stejnou, jako v dřívějším bydlení, jen ne tmavou, ale světlou. Paní se velmi divila, když jsem jí jen diktovala čísla skříněk, a pak nastal ten okamžik s pojezdy. Říkáme, chceme tyhle a tyhle pojezdy. Paní odešla pro šanon s tím, že si to objednávali snad jen jedny lidi. No, my.... Nicméně pojezdy byly stejně drahý, jako celá kuchyň. No a pak už jsme se mohli rozlézat dále a dále a dělat stále nějaká škatulata.

Sotva jsme dokončili přestavbu bytu, začali jsme se rozšiřovat dále "na půdu", i když to stále patří k obytné části. Nejprve jsme udělali stěnu, kterou jsme oddělili komoru a "garsonku". Přes chodbu byl ještě jeden pokoj, kde byla ještě švagrem udělána podlaha a střešní okna. Ty bylo potřeba doobložit a natáhnout celou tuto stěnu. A tak jsem se naučila "natahovat perlinku". Štukování zatím ještě obstarával Tom. Když byla předělová stěna hotová, vybouraly se stěny na chodbě, takže jsme měli záchod o 35 metrech čtverečních. Dorovnaly se podlahy, a vybudoval se záchod uzavřený, sprchový kout, velká místnost a malá komora. Zaizolovaly se stěny, zaklaply sadrokartonem, a já se pustila do olepování a poprvé do štukování, zároveň jsme i jednu stěnu ještě doobložili ytongem, a prostě jsem si tam zkoušela své zednické a další dovednosti. Takže jsme mohli škatulovat s dalšími dvěma pokoji. Teď je to pokoj pro taťku, nebo pro hosty, a já tam chodím do koupelny, Tom s Aničkou maj vlastní starou.

Vítr u nás je něco, co je potřeba započítat do každé stavby či přestavby. Je to teda děs. Takže když jsem si koupila skládací hadrový altán, a dvakrát mi ho vítr rozložil, rozhodla jsem se, že postavím altán pevný. K tomu jsem potřebovala kotec pro psy, protože když se dělalo se zvířaty, nebo někdo přišel, bylo potřeba je někam umístit. Zároveň i stálé místo na krmení jsem chtěla. Takže jsem si dohodla místo na zahradě, kde jsem se pustila do stavby. Altán je postaven napůl ze dřeva a ztraceného bednění. Vykopala jsem obvodový základ, s Hankou jej zalila betonem, a stěnu k cestě a půlky stěn z obou stran na ni navazující jsem vystavěla ze ztraceného bednění. Přední stěnu jsme udělali z trámků, stejně jako střechu, a na OSB desky (střešní bednění) jsme nalepili lepenku. Anička byla malá, tak jsem jí vedle vystavěla herní prostor, věž s klouzačkou, pod ní pískoviště, a k altánu se udělala houpačka. Vše ze dřeva. Také jezírko velké jsme vybudovali, a ten kotec. Také mobilní. Z trámků jsem opět udělala krychličku, na ní střechu, a z prken podlahu. Dvě stěny byly obloženy OSB, dvě stěny byly z kari sítě. Kotec jsme pak stěhovali na druhý konec dvora, a dnes z něj zbyla jen střecha, ze které mám v úmyslu udělat venkovní úkryt slepicím. Takže to už mi začínala jít práce se dřevem, uměla jsem si nakreslit projektek a postavit to tak, aby se to nerozpadlo.

S koňmi jsem se jeden rok rozhodla přemístit jinam, tak Tom našel místo, kde je i voda. Nejprve jsem tam postavila malou boudičku, zmíním se o ní v "drobných stavbách". Na jejím místě jsme zbudovali počin asi největší, náš domeček. Protože to mělo bejt velký, zpočátku jsme se radili s odborníky. Odborníci napočítali mnoho peněz. Už to bylo plošně velké, tak jsem musela vyřídit "stavební povolení", tenkrát to ještě šlo na umístění stavby. Sice jsem musela udělat trochu bugr na stavebním, aby se paní trošku vzpamatovala, ale dopadlo to. Tak jsme se na jaře pustili do práce. Naprojektovali jsme to z dnešního pohledu zbytečně složitě, ale vyzkoušet se má vše. Stavěli jsme na zemních vrutech, přijel pomoct taťka, a základní konstrukce z trámů a fošen byla za chvíli postavená. Tenkrát jsem si koupila mou první akuvrtačku Metabo. Postavila celej domeček. Na mafla jsem si musela vozit centrálu. To se mnou ještě jezdila Anička a pomáhala. Velkou část domečku už jsem stavěla sama, Tom měl práci, nejprve sena, pak žně, a pak už si jezdil užívat na chatu. Poprvé jsme použili místo OSB desek desky Durélis, které jsou o kousek čirší, než osb a jsou založené na jiné technologii. Domeček prošel mnoha změnami, na fotografii je jeho dokončená první verze a mezibourání s přístřeškem pro koně. Byl to krásný čas, dělali jsme si ohýnky, strávili tam vánoce, měli jsme tam bazén, prostě supr. První rána přišla, když jsem s koněma na této pastvině chtěla zůstat a postavit jim tam pořádný přístřešek. Vyhodili mně sousedi, kteří tam ani nebydlí, že tam koně nechtějí. Začala jsem domeček rozebírat. To byla první přestavba. Další byla, když jsme tam šli s koňmi ustájenými. To také nedopadlo, a domeček jsem nabídla jedné z ustájených jako chatu. Po čtyřech letech jsem si jej vzala zpět a raději zase napůl rozebrala. Na půlce bylo bydlení pro mně, na půlce měl být přístřešek pro koně. Pro koně byla ta půlka málo, tak jsem rozebrala i druhou půlku, a sedlovničku si udělala už jen na malém kousku. Nakonec jsem postavila minisedlovnu mobilní, zmíním později, a zůstala jen střecha na stojkách s komínem. Loni jsem rozebrala i ten zbytek a po osmi letech zůstala zase holá zem. Škoda. Na domečku jsem se naučila, že co chci, to dokážu. Neměla jsem sice správné technologické postupy, ty stejně stále vylepšuji a ujišťuji nové, ale věděla jsem, že můžu vzít pilu, uříznout prkno, a mám poličku, nebo obklad, skříňku...

Další venkovní dřevostavbou byly slepičárna a oslárna. Pro domácí zvířata můžete vybudovat bydlení maximálně 16 metrů čtverečních, takže jsme obě boudy udělali 4x4 metry s tím, že slepičárna byla první, a oslárna byla původně stavěná jako sedlovna na jímce u hnojiště. Slepičárna byla stavěna technologií trámkovou - stojky z trámků po dvou metrech. Oslárna byla stavěna technologií fošínkových truhlíků - z fošen 10x5 cm se sešroubovala jedna celá stěna, která se pak postavila a přišroubovala k podlaze. Z jímky se při strhávání sila převezla jeřábem o kousek jinam, a nastěhovali se tam oslíci. Slepičárnu jsme stěhovali loni kvůli hale dvěma traktorama s vidlema, každej jsme byli s jedné strany, a telefonem si říkali "jedeš... jedu...". Takže i tyto stavby jsou mobilní, nejsou připevněny k zemi. Na střechách jsou zbytky plechů, co zbyly z hal. K halám se dostanu záhy samostatně.

Když jsme vymysleli ustájení po sté s tím, že to zkusíme na pastvině vzadu, aby lidi nebyli u nás na dvoře, postavila jsem sedlovničku mobilní malou. Tu Tom chudák stěhuje stále sem tam, jednou jsme ji dokonce vezli na pastvinu u domečku, protože v domečku byla paní. Naložila se na valník a jelo se. Tom celou budku uveze traktorem. Velikostně je nějakých 2,5 metru na asi 3,20. Technologicky je postavená z fošínkových truhlíků, je zateplená minerální vatou celá, i střecha, obložená prkny. Teď ji mám na farmě jako krmivárnu, na jaře se předělá na kurnik a slepičárnu asi zapálím, kdo to má rozebírat, fuj. Měli jsme ji i jako altáneček, skladiště věcí k bazénu a na zahradu, byla i vzadu u koní vedle stáje, prostě bouda pro všechno.

Přichází na řadu Sunset ranch a jeho stavby. Původně zůstal z ustájení trubkový plachový velký přístřešek, ke kterému jsem měla potřebu přistavět dřevěnou stáj. Plachtový přístřešek byl sice fajn, ale když foukalo, koně v něm nechtěli bejt. Proto jsem chtěla "pevnou" stavbu. Povolení tentokrát trvalo asi půl roku, nicméně jsme se na jaře pustili do díla. Můj úmysl byl stavět opět z trámků, protože to bych zvládla. Tom přišel s tím, že z předělávky střechy na chlívě (to jsme my nerealizovali) zůstaly trámy 16 x 16 cm, a to už byl těžký kalibr i na mně. Zvláště pak, když měla stáj rozměr 10x6 metrů, a takovej šestimetrovej trám... tak to fakt už neunesu. Doobědnalo se dřevo na pile, na první pokus špatně, pět trámů chybělo. Stane se. Takže jsme vykopli díry na patky, dali do nich ztracené bednění, zalili betonem, ještěže máme velkou míchačku, a po zatuhnutí jsem na vingle přišroubovala stojky. Na stojky se musely nakladačem dát ty šestimetrové trámy, Tom nechal vyrobit vingle železný pořádný, na spojení a místo zavětrování. Střechu už jsem si pak natahala sama. Koupila jsem si pořádný hřebíky a krovy přimlátila jima. Furt nějaký vingle a šroubečky... Prkna na střechu mi chvíli pomáhal přibíjet taťka i Anička, ale je to moc namáhavé. Chtělo to střílečku na hřebíky, tu ještě nemám no. No a na střechu jsme dali lepenku. To byla prácička. No a stěny jsem pomalu obouchala prknama. Dovnitř a na část před stájí pak přišel děrovaný zámkový Replast, pekelně drahý, ale už tři roky drží i přes prošlapané ďolíky. Nejprve byla stáj obitá celá dokola, se dvěma vchody, pak jsem udělala v jednom rohu dveře, abych tam tudma nakulila balík. Další rok jsem "o jedno" posunula plachtový přístřešek, který sloužil jako seník, a dveřma jsem nosila seno do krmelců. Teď už plachtový přístřešek nestojí, a jsou dva malé mobilní přístřešky z ohradních panelů. Dřevěný zatím funguje naprosto bezvadně.

Jako sedlovnu jsem si k nové stáji přistavěla "falešný srub". Opět mobilní stavba, která není připevněna k zemi. A první stavba, kterou jsem kompletně postavila sama. Rozměrem 3x6 metrů, technologicky trámková stavba, zateplená a obložená falešným roubením se sedlovou střechou, krytina vlnitý onduline. Také prošel přestavbou, nejprve byl postaven s teráskou před vchodem, a uzavřená část byla 4,5 x 3 metry, pak jsem jej uzavřela celý a před vchodem jsem udělala stříšku s houpačkou. Hned bych se tam nastěhovala, ale není tam ani elektrika, ani voda, ani topení. V létě si tam hraju na kytaru, a už celé tři roky si tam vařím kafe, ještě se mi to ani jednou nepovedlo. Teď bude sloužit jako chata. Snad.

Pak máme takové drobnější stavbičky. Při bourání domečku jsem psala o minimobilní sedlovně. Tu jsem zbouchala ze zbytků z domečku, a je také převozitelná traktorem. Rozměr byl nějakých 1,8 x cca 4 metry, není nijak zateplená, jako okno tam je dvakrát dutinka na jedné kratší stěně, ale je to superútulná místnůstka. Prodala jsem jí známé ke koním. Než jsme postavili domeček, přes léto jsem si dala opět jednu rozborku sborku, tedy opačně, takový pobytový přístřešek, aby se bylo kam schovat, když prší. Čistě z fošen a osb na závrtných kotvách, abych to zas na podzim kohla rozebrat. Na pastvině jsme jeden rok měli jalovice, a ty byly na vrchní půlce, kde byl jen rybníček, ne voda jako na spodnější části, kde se dá připojit napaječka ke studni. Tak jsem udělala za výrazné pomoci Aničky budku na kubíkovou nádrž, ke které se připojila napaječka, a do nádrže se voda čerpala z rybníčku čerpadlem, které se připojilo na autobaterii. Autobaterie i s ohradníkem byla schovaná v horní zamykatelné části budky. Jeden rok s koňmi na pastvině, když ještě byl domeček obsazen, jsem udělala zázemí o kus výše na pastvině, jak jsem psala, dovezli jsme mobilní sedlovnu, a postavila jsem tam koním přístřešek z dřevěných trámků, asi 6 x 7 metrů, na zatloukacích kotvách, a na střechu jsem natáhla jen plachty zakoupené v Bauhausu. Posloužil bezvadně, a po odchodu koní jsem přístřešek zase rozebrala, kotvy vytahala a sedlovna se odvezla. Když jsem měla v úmyslu zůstat na pastvině u domečku, postavila jsem docela fajn sedlovničku, taky na zatloukacích kotvách, na velikost OSB desek jednu půlku, druhá stejně velká půlka byla otevřená, jen zastřešená, jako úvaziště. Plán nevyšel takže také stála asi 3 měsíce. No a z drobnějších realizací ještě dvě psí boudy, kamarádce Lucce a Hance, a samozřejmě našim čoklikum.

Tři haly. To už jsou složitější počiny vyžadující stavební povolení a hlavně ocelové nervy. Konstrukce jako taková byla vždy vyrobena a postavená firmou, my jsme dělali jen základové patky. Přístřešek pro zemědělské účely, seník a zastřešené hnojiště. Každou stavěla jiná firma, s každou jsem si užila svoje. První halu jsme stavěli v roce 2013, druhou - seník v roce 2014, a hnojiště ještě není komplet, to jsme stavěli loni, je potřeba ještě vykopat a dodat jímku a nechat dospárovat podlahu. Domluvit se s projektantama, domluvit se s územním plánováním, domluvit se se se stavebním úřadem.... Vždy doma tluču hlavou do stolu a nadávám jako špaček, a kolikrát jsem i dost drzá na úředníky, ale dyť tam od toho jsou, aby pracovali oni pro nás, ne my pro ně. Sakra. No. Snad i poslední hala dojde zdárného konce a já už asi fakt nic nestavím. Máme ještě v plánu dům, ale po posledních třech měsících mně opravdu přechází chuť už úplně...

Našim jsme ve Včelopolí postavili chatku, aby měli z baráku z Těšína kam jezdit na víkend. V rámci povoleného rozměru bez povolení, opět fošnová stavba se sedlovou střechou s asfaltovým šindelem. Uf, to je vždycky práce, protože makáme celej den, abych mohla zase jet domů.

Asi poslední větší stavbou byl skleník. Támková konstrukce na zatloukacích kotvách o rozměru 7,5 x 5 metrů, opláštění a střecha polykarbonátová dutinka 16mm. Teď ještě předělávám truhlíky vevnitř. Loňská úroda byla dobrá, hlavně rajčat.

Nevím, jak jsem si to zasloužila, ale po shlédnutí mých staveb jsem byla jmenována dvorním tesařem u známých, a byla jsem pozvána ke stavbě krovu nad zahradním domem, a zároveň obklad štítu. Pak že by byl potřeba skládek s dřevníkem. Pak další dřevníček, obklad verandy, stěna ke grilu... Vše ze dřeva, tentokrát na zakázku. Broňa si ze mě vždycky dělá legraci, když si to fotím, abych měla materiál do portfolia, které můžu nabídnout.

Já ale takovéto služby nenabízím. S každým dalším projektem je určitě super, že se člověk zlepšuje, přichází na další fígle a hlavně mně to strašně baví. Ale přenechám ráda práci studovaným profesionálům. Ráda pomůžu, když mně někdo požádá. Ale určitě nebudu dělat na zakázku.