Podzimní hit podruhé

To není nejnovější top píseň hitparády, nýbrž turnaj amatérských družstev v softballu. I když mi bylo loni vyhrožováno, že už mne nikam nepustí, protože jsem po stopadesáti letech jela vůbec hrát softball, natož turnaj, na Podzimní hit poprvé. Nejen, že jsem byla rozlámaná, ještě jsem si rozbila hubu, protože mi podklouzla bota, a to nás bylo poměrně dost, takže jsme se hodně střídali. Letos jsem musela opět. Původně nás mělo být s přehledem na dvě družstva, mlaďoši a Old boys, s Old girls se nepočítalo (ha ha). Bohužel je počasí jaké je, takže nás zůstalo na celé jedno družstvo Old Ones (OO), naštěstí, a k mladejm bylo v Brně přibráno z řad zúčastněných, plus příchozích následovníků OO, tedy dcera Peťuse, která aktivně hraje. Pánové Adam a Jirka pískali nějaké zápasy, a my zevlovali po areálu, sháněli klíče od WC a rozcvičovali se. Teda oni. Já se dva dny předtím rozcvičovala při dělání podlahy. Ještě by stálo za to uvést, že turnaj se hraje v sobotu a v neděli, s tím, že v sobotu "jsou ti lepší", v neděli pak už ti amatéři, kteří, jako já kupříkladu, hrají jen jednou za rok na tomto turnaji. No ale vítěz nedělní části turnaje zvyšuje laťku, a postupuje do sobotního výběru. Mno, takže zájem vyhrát nebyl až tak úplně na místě, že. Jirka si vzal na starost tedy mladé perspektivní, a nám dělal vedoucího Adam. Někdo tomu velet musí. Bohužel jsem nesledovala, kdo se jak nazývá, takže se omlouvám, postřehla jsem jen Camels, jo možná Trpič bylo první družstvo, se kterými jsme hráli, prostě oranžoví. Na první zápas stihl dorazit právě Peťus, tak Adam vyhodil nejmladšího, ať jde k mladejm (ha ha). Bylo nás přesně devět, tudíž se nepřipouštěla žádná zranění, makali jsme od začátku do konce všichni, něco pro mne a mé koleno, které jsem si zapomněla doma (ortézu). První zápas odházel Adam, zadák byl Tom. Zbytek pole jsme si tak nějak rozdělili, tipuji dle věku (ha ha). Zápas to byl hezký, vyrovnaný, mi se nadhoz velmi líbil, házel pán, Adam také házel velmi dobře. Z počátku to moc nevypadalo a prohrávali jsme 2:5, ale nakonec po třetí směně jsme vyhráli 7:5, kdy Peťus nasadil vlastní život a místo slajdu na domácí metě to vzal parakotoulem. Nutno zvýraznit, že počasí velmi přálo, sluníčko hřálo téměř celý den. Následovala hodinová pauza, ve které dorazil Helis. Bohužel jsem úplně nestíhala sledovat mlaďochy, ale co jsme dokoukávali kousek jejich zápasu právě s Helisem, tak i přes chyby, kterýma se člověk učí, se snažili a neřekla bych, že jim to nešlo. Šli jsme se připravit na druhý zápas, tentokrát s Camels, které znala Jana, šla nenápadně tahat rozumy, ale nepovedlo se. Na nadhozu se vystřídal Adam s Honzou a zadák se nám také vystřídal (omlouvám se, ty mladší členy tak úplně neznám a nezachytila jsem některá jména, opravdu pardon). Opět bych řekla velmi hezký zápas, museli jsme se snažit, nadhazovačka také dávala hezké příležitosti. Bohužel došlo ke zranění, Tomáš to schytal do krku příhozem u třetí mety, ale s nasazením života doběhl až domů. Také se trošku spletl pan čárový rozhodčí, zahlásil out aniž by byla akce dokončena, slajd na třetí metu, pokus o out dotykem, a i když i hráčka přiznala, že se dotknout nestihla, out byl vyhlášen, no nehádali jsme se, jde o houby. O to víc jsme se zasnažili a opět vyhráli, tedy postoupili do finálového zápasu. No a protože mám sklerozu, důležité bylo jen jestli jsme vyhráli nebo prohráli, a nikdo nedělal zápis, protože jsme neměli ani tužku, tak nevím, kolik to skončilo. Nicméně další, poslední a rozhodující zápas jsme hráli na vedlejším hřišti proti černým. Tudíž černý proti černým. Na chvíli jsme si odskočili k Helisovi na posilněnou a kolaudaci domu, abychom byli fit na finálový výkon. I když se už mně, postarší osobě, smrtelně nechtělo, a hrozila sobota, opět jsme nasadili, co šlo. Doházel to Honza, byl k vidění i jeden homerun. Adam odpálil tak těsně na čáru, že byl sice vyhlášen fallball, ale i já jsem viděla, že to byl out, chycený na první metě bez práce. Jana srazila stojící figurku na třetí metě svým slajdem, a Tom, i přes své zranění, chytil luft parakotoulem. Opět vyrovnaný zápas, paní nadhazovačka házela standartní nadhoz, i když bylo vidět, že už by taky radši šla domů. No a pár vteřin před koncem jsme vedli, a nepodařilo se ukecat, že dohrávka neeeeee. Takže jsme si dali pátou, poslední směnu, která byla velmi rychlá, tři outy na jedné straně, tři outy na druhé straně a tajně nechtěné se stalo skutečností, vyhráli jsme nedělní část turnaje. Takže příští rok ahoj v sobotu (ha ha, ha ha). A teď otázka, vyhráli-li jsme my OO, musíme udělat sestavu OO? Nebo to bude už jen SKG Český Těšín.... Vyhlásili se vítězové, proběhlo poděkování organizátorům (a hlavně měla být indiánská oslava krásného počasí) a všichni snad dorazili do svých domovů v pořádku. I když.... Já stará rozlámaná osoba jsem si tentokrát nijak neublížila, natažený loket z odchytu míčku na zemi v zadním poli byl hodně cítit, a bohužel prostě koleno, takže běhání bez ortézy, byť s podlepeným kolenem, už nelze. A je to čím dál horší. Za sebe velmi děkuji Jirkovi, že nás na takovouhle akci bere, je to prostě super. Díky moc parádní sestavě OO, Janě, druhé Old Girl (Magda?) a zadákovi, já se fakt strašně omlouvám za ty jména, Peťusovi, Adamovi, Honzovi, Bobšovi, Tomovi, za perfektní atmosféru a výkon, moc jsem si to užila. Ono nakonec to vítězství bylo stejně proto, že jsme to na oslavách v červnu tak dobře natrénovali - ha ha ha ha ha. No a já fakt moc děkuju počasí, že nám tak krásně přálo a vyšlo, to bylo velmi velmi důležité. Díky moc Hrochům Brno za organizaci. Příští rok papapa!