rozloučení se školou

První víkend v novém roce se měl nést ve znamení školy. Jenže před vánoci nastal docela problém, a to co se zkoušek týká. Na školní víkend byly naplánovány testy, jenomže ony jsou testy zápočtové a testy zkouškové. Zkouškové období na škole začínalo v pondělí, tedy po víkendu. Takže dva zkouškové testy byly navrženy na další pátek, a pak další pátek. Docela mne to vytočilo, protože jezdit kvůli deseti minutám celý den do školy mi už tak parádní nepřišlo, stačilo mi jednou za měsíc. A protože bylo před vánoci, tak studijní oddělení nekomunikovalo. Ještě jsem "vykřičela" přesunutí testů alespoň na jeden den, a ne každej tejden. Ale nebylo to k ničemu, protože se vše dohadovalo dva dny před odjezdem do Ostravy. Takže jsem celou akci vzdala už o vánocích a ani jsem se neučila. Ze studijního mi pak volala paní zrovna, když jsem dorazila do Včelopolí. Přesto jsem se tedy do školy vydala, chtěla jsem si vyzkoušet testy, jestli jsem schopna vůbec něco v hlavě udržet. Měla jsem v plánu celou sobotu - fyziologii, angličtinu a biofyziku, a v neděli dopoledne - anatomii a latinu. Nakonec jsem zvolila variantu nejúspornější - sobota fyziologie a angličtina. Mohla jsem to vzdát úplně a nejet vůbec, důvod uvedu nakonec. Ale měla jsem už u Jirky dohodnutý počítač, který jsem si měla vyzvednout, sejít se s Luckou a s Reňou. Ke všemu jsem přepsala svou knihu, o které napíšu jiný článek, a chtěla jsem ji osobně předat Richardovi. Tudíž jsem v pátek měla v plánu do školy na biologii nejít, zastavila jsem se na gymplu za Richardem a za Káťou, a v šest jsem měla spicha u Jirky pro počítač a hlavně, na což jsem se těšila celé vánoce, jsme hráli a zpívali. Paráda. Sobota tedy vlakem z Těšína do Ostravy, kde mne vyzvedla hodná spolužačka a vzala do školy. Test z fyziologie jsem neudělala, 4/10, a popravdě jsem čekala otázky trošku jiného rázu. Ale já si můžu myslet, co chci, že. Angličtina pohoda, a říkám Tomovi, že jestli neudělám test ani z angliny, tak je se mnou něco už hodně špatně. A opět jsem měla zase velký voči, jakej jsem machr, a z patnácti otázek jsem měla dobře jen třináct. Ale dobře mi tak, frajerce. Zas jsem ale byla první. Dvě chyby, protože nečtu celou větu, moje klasika, a druhá chyba, protože jsem znala jen jeden význam slovíčka, a tak mi na popis nesedělo slovo ani jedno z nabízených. Rozloučila jsem se, nabídla pomoc spolužákům, kdyby měli zájem, a odešla jsem do deště čekat na Lucku. Společně s jejím přítelem jsme pak navštívili restauraci, já se přežrala, a tak jsem musela jít brzo spát. Měli jsme mít ještě biofyziku. Ale pan lektor se nedostavil, že prej na škole už neučí, a tak nastal trošku chaozzz. Prostě.... nejvyšší čas toho nechat. Ale ostatním to třeba vyhovuje, jsou tam i šprti, kteří prolezou všechny tři roky, tomu věřím. A přeju jim to. V neděli jsem se pak probudila do zasněženého, mrazivého rána, sbalila jsem zase krásně svých pět švestek, rozmrazila jsem z části auto, a odjela na oběd do Frýdlantu za Reňou. No a pak hurá děsivou cestou domů. Naštěstí byla děsivá jen do Olomouce, a pak už pohodička.

Takže Prigo, vyšší odborná škola, která si hraje na machry, ale za mě tam má trošku organizační bordýlek, je za mnou. Je mi jasný, že mnoho lidí by řeklo, že jsem tydýt, a na školu nemám a dobře mi tak. Bavilo mě to, hlavně fyziologie. Environment naopak vůbec a považuji tento předmět za naprosto zbytečný. Mám na něj totiž jednu velmi nepopulární odpověď, a tak se nemá smysl v tomhle směru ničím zaobírat. Ale nebudu to rozvádět. 

No a co dál? Tím tedy pro mě hasne to, proč jsem se vlastně na ty školy hlásila? Naštěstí ne. Celá aféra se zkouškama měla za následek to, že jsem  začala pátrat, na doporučení paní doktorový, a koukla jsem na veterinární univerzitu. Tam nabízejí kurz, který by mi měl všechno tohle mé trápení vyřešit. Kurz je ale podmíněn vzděláním, které bohužel jen s gymplem nemám. Nicméně po celé anabázi, kdy jsem mluvila i s panem vrchním kovářem, s univerzitou a se střední školou ve Frýdlantě z toho vyšel výsledek ten, že mohu nastoupit na učňák zemědělec - farmář, tříletý obor, a s výučním listem mohu, nicméně ale také ukončenou střední školou maturitou, udělat kurz na univerzitě. Hotové, vybavené. Takže teď ještě dotáhnout učňák, zvláště pak rozdílové zkoušky v matematice, a je to vyřešeno. Uff. Po roce zkoušení všeho možného, přijímaček na střední školu, jednom semestru vyšší odborné školy, hledání a zvažování variant, to už snad dopadne zdárně. Nejvíc se směju tomu, že po patnácti letech praxe v oboru se půjdu teprve učit, jak to vlastně mám dělat. Ale to je život, člověk potřebuje lejstro na vše, a nejhorší na tom je, že zpětně. Uvidím, jak mi půjde matika a čeština, z tělocviku se mám prej vyloučit, přitom je to ten nejužitečnější předmět z celého vzdělávání, a předměty chovatel a pěstitel snad nebudou pro mou starou hlavu příliš náročné. Jo ještě ekonomika, to prej mám říct, že jedu paušálem a mám vystaráno. Tak snad jo. A proto, děti, učte se!!!