ještě PS

Na předávání vysvědčení na radnici jsem se nedostavila. Ani jsem to neměla v úmyslu. Po domluvě s třídním jsem si je vyzvedla dnes v pondělí hned po ránu. Naivně jsem si myslela, že alespoň ten závěr pojmou trošku rozumně, když mají potřebu předávat vysvědčení za přítomnosti starosty a ředitele a dalších významných hostů, tak že mi třeba to vysvědčení předá někdo vyšší, třeba paní zástupkyně, by mi stačila. Jako vždy jsem si to myslela špatně. Třídní zrovna dorazil do školy, skoro mě přejel autem. Ve škole jsme přišli k jeho kabinetu ve stejný čas, jen každý z jiné strany. No a předání -tady to máte, a ještě jste dostala prospěchové stipendium, už jste si ho vyzvedla? I za první pololetí. Jasněže nevyzvedla, když mi nikdo nic neřekl. Tentokrát už to bylo peněz dost, ale i tak... Dát už to nebylo komu. No tak si tam dojděte, poslední dveře vpravo. Poděkovala jsem mu za spolupráci (i když relativně nebylo za co), opět překvapení - podání ruky, a šla jsem vyřídit potřebné. Přehodili si mě několikrát z kanceláře do kanceláře a šla jsem dom. Ve dveřích hlavního vchodu jsem ještě málem porazila ředitele, gentlemansky jsem jej nechala projít jako prvního, on přece spěchá, jako vždy jsem si zkontrolovala, jestli mám vše - mobil, mobil, peněženku, klíče od auta a naposled zabouchla dveře ústavu. Po cestě jsem se musela smát té absurditě, ale tak kdyby se takhle daly vydělat ty prachy trochu větší, tak já vám do tý školy teda budu chodit. Pro mě peníze za nic. A to mě na tom mrzelo, stačilo se domluvit, já bych jim to v té škole nechala, ale to by asi někdo musel chtít trochu komunikovat. Vonící lípy cestičkou k zámku mě ovšem hodily na Jih na Vltavu a byl klid. Ještě musím demonstrativně smazat apku. Tak takhle bych to nějak uzavřela. Jirka to vyjádřil asi nejlépe - škola pojala závěr stejně přesvědčivě, jako celé studium. Asi tak nějak.