Kapitola IX

Domů

Začalo svítat.

"Mám ještě přikládat?" zeptal se Robert.

"Leda bys čaj uvařil už teď."

"Tak jo, ještě tam něco hodím."

Táborem se naposledy rozlévala vůně kouřového čaje. Nachystala jsem poslední zbytky zásob na lavičky a šla budit tábor.

Hromada báglů, stanů a dalších nepotřebných věcí čněla uprostřed tábořiště a dámy už se nemohly dočkat odchodu na vlak. Naskládali jsme dřevo úhledně vedle ohniště a kdo měl chuť, šel se s námi naposled rozloučit s řekou.

Robert mě tam chtěl ještě naposledy hodit, abych si to prej zapamatovala. Šplouchla jsem na něj vodu a on vyjekl jako Bosorka u splavu.

Péťa přinesl od ohně kus kůry a po cestě z něj vyrobil lodičku, se stožárem a plachtou z listu. I my ostatní jsme hledali kousek kůry a jeho počin napodobili. David odkudsi přinesl přímo vor.

Poskládali jsme celou flotilu vedle sebe na vodu a všechny loďky najednou jsme odstrčili do proudu.

"Tak ahoj!" zakřičeli jsme všichni.

"No nazdar…" mávl rukou Robert.

"Nazdar bratře!"

"Pane bože…"

"Volal jsi mě?"

"Mám já tohle zapotřebí…"