Sunset - koně

Život pro koně bez lidí

koně u nás posbíraní ze všech koutů republiky žijí v prostředí blížícím se koňským podmínkám, bez toho, aby sloužili člověku

Nejsme dokonalí, jen děláme co je v našich silách dle nejlepšího vědomí a svědomí.

- Nejsme útulek ani žádné podobné zařízení, koně financujeme z vlastních zdrojů a zůstávají u nás po zbytek jejich životního času.

- Hlavní náplní naší práce je zemědělství, a právě to nám umožňuje nabídnout domov koním "jen tak".

- Koně nijak komerčně nevyužíváme, pokud to nevyžaduje zdravotní a psychický stav, tak nepracují.

- Zvířat máme jen tolik, o kolik jsme se schopní postarat vlastními silami.

- Snažíme se všem zařídit co nejpřirozenější a příjemný život.

"there are things we can change if we just choose to fight
but the walls of injustice are high"

(můžeme věci změnit, když si zvolíme bojovat, ale zdi nespravedlnosti jsou vysoké)

Jsme na prahu páté společné zimy.

Letošní zprávu pro bývalé majitele koní vezmu z trochu historického a popisného konce. Vize shromáždění nepotřebných koní se zrodila sice už dávno, ale obrysy začala nabírat přes zimu z roku 2020 na rok 2021. Na jaře 21' se pak rozjela celá akce. Vzala jsem si příklad z internetu a dalších, kteří něco vzdáleně podobného nabízí, založila stránky facebookové, popsala naši myšlenku a začala vkládat do různých facebookových skupin. Reakce byly různé, nabídky také, a jako první jsem oslovila majitele kobyly z inzerátu na Bazoši, kde bylo uvedeno, aby kobyla nejezdila. Dnes si o tom myslím své, tenkrát jsem chtěla pomoct koni, a přistoupila jsem na veškeré podmínky a podepsala naprosto nesmyslnou smlouvu. I proto jsem reagovala na psaní paní majitelky útulku, či domova důchodců, nebo jak to má, jak jsem reagovala, protože tyhle smlouvy jsou pro mě na palici, i když chápu, že oni se také chtějí nějak chránit. V tomhle směru jsem se za ty roky přesvědčila, že jediná obrana proti "šmejdům" je nedávat koně z ruky. Szamanka byla na dlouhou dobu kůň, za kterého jsem zaplatila, zbytek byl zadarmo. Až nyní ke konci jsem byla ochotná za koníky nějaký ten drobný dát. A hlavně potřebuji mít ty koně ve svém vlastnictví, aby rozhodnutí bylo čistě na mě, bez dalších podmínek nebo potřeby nějaké konzultace s bývalým majitelem. Jednou je můj, starám se o něj se vším všudy, má zodpovědnost.

Základní stádo se skládalo ze šesti koní. V pořadí od nejdelšího pobytu – Vera Power, Diego, Jay M Power, James Bueno Star, Rowena a Eris. Vera Power "Věrka" – tu s námi byla od roku 2008, kobča Quarter Horse/ Anglický plnokrevník je mámou Jay M Power "Jima", a odešla v roce 2024 na mé narozeniny ve věku 18 let. Měla spoustu zdravotních neduhů, PSSM, dušnost, křivé nohy… Povahové neduhy neměla. Byla to moc fajn kobyla. Diego "Píďus" – se v naší stáji narodil a třetí den po všech nesmyslech které jsem viděla, se stal naším. Vlastně Tomovým, i když je psán na mě. Je to jediný z našich koní za celou dobu, na kterém Tom kdy seděl, i když jen dvě minuty. Je to fríský kůň, i když podle některých podvraťák. V té době to prostě frčelo. Narodil se v roce 2009 a i když je tlustý, je ve své podstatě zdráv a je zde s námi zatím dále jako největší socha pastviny. Jay M Power, tedy Jimouš, jak jsem zmínila je syn Věrky. Quarter Horse žlutého zbarvení, kterého jsem si vždy přála, se u nás narodil 2011. Je to můj druhý superkůň, nebudu se rozepisovat (první byl samozřejmě můj první kůň Tonísek). Bohužel zdědil každý zdravotní problém po své mámě, způsobil si i vlastním způsobem života různá zranění, a tak je z něj také kůň bez ježdění. Ale navždy můj. James Bueno Star "Venuše" – Paint Horse, narozen v roce 2012, koupený v jeho 15ti měsících, protože jsem prostě chtěla tu krávu no. Od čtyř let má artrózu, a tedy problémy, se zadníma hleznama. V roce rozjezdu Sunsetu si "utrhl" rameno a poškodil kopyto dost zásadním způsobem, a tak se na něm prostě nikdy nejezdilo, a tak i dožije. Rowena "Rovin" – Český teplokrevník, je přivezena z Moravy, respektive Slezska, jako záchrana před jatkama. S oblibou říkám, že to byla "troska, která tu měla pobýt tak rok, maximálně dva", a je tu s námi doteď od roku myslím 2019. Je slepá na jedno oko, druhé oko začlo před léty zlobit, ale stabilizovalo se a kobča funguje bez větších problémů. Dnes je jí 23 let. Eris "Tenisák" – poslední pakůň ze základního stáda před Sunset rančem je polák. Nemůžu si to polkrwi szlachetnej plemeno zapamatovat, jak to je správně. Někde v roce 2018 si jej koupila paní jako čtrnáctiletého a byl u nás ustájen, po roce mi tu přistál jako darovaný pablb, který potřeboval zlehka přesvědčit, že je sice osmsetkilový , ale nemá na úplně každého člověka. Byl již zakoupen s podotrochlozou.

Do projektu Sunset ranch, který jsem po pár letech nechala jen jako Sunset, protože ranch opravdu nejsme, jako první nastoupila zmíněná Szamanka "Šejma". Šejma, od anglického shame (šejm) – smůla, měla opravdu smůlu. Byl to kůň plemene stejného, jako je Tenisák, takže se od prvních chvil dali dohromady. Bohužel jsme její zdravotní stav – nohy na šrot – my dohromady dát schopní nebyli. Po čtyřech měsících jsme ji nechali jít. Dalším kdo přibyl byl Pedro "Pedroušíno" Český teplokrevník - velký bělouš, pro kterého jsem jela s velkou radostí. Přijel dobitý (míněno měl na sobě šrámy, hlavně na zadních nohách) a hubený. Dobití, mohu konstatovat po těch letech, si dělá hodně sám. Je to takový hromdopolice, který dřív koná, než přemýšlí. Hubenost jsme vyřešili poměrně rychle, a od té doby se těší dobré kondici, jen přední nohy dosluhují. To mu však nebrání v jeho řádění, umí to pěkně rozbalit i v jeho letech, je mu přes dvacet. Ze začátku byl k člověku spíše odtažitý a nedůvěřivý, ale časem přišel na to, že to není zas tak marné. Lanett "Netouš" – k nám přijel z Vysočiny. Zranění spěnky a občasné kulhání mu znemožnily dále vozit dětičky v jezdeckém klubu. Nicméně je jistě rád, že se jich zbavil. V jádru je to hodný kůň a z koňského hlediska pohodář, relativně povahově podobný Jimovi. V interakci s člověkem je to horší, na začátku totální tragedie, po "přeučení" pohoda, ale potřebuje dobře vědět, co se od něj očekává, a i tak to není naprostá jistota, že se zachová dle předpokladu. Je to náš youtuber, ovšem neúspěšnej. Dnes osmnáctiletý český teplokrevník. Catalina "Žížala" - je od nás z Těšínska. Kobča si o sobě hodně myslí, i když je vzrůstově menší, a člověk si u ní taky musí trošku vydobýt své místo. Je ale naprosto v pohodě, ve stádě netýkavka, ale za ty roky pohodička. Patří mezi ty mladší, a je strakatá. Merdin "Hříba" – z pod Blaníku byl koník s nejvíce viditelným hendikepem, i když byl poměrně mladý, když jsem jej přivezla. Měl poraněnou kyčel, artrózou či zraněním, a vesele tady běhal o třech. Dělali jsme pro něj, co bylo v našich silách, a dokonce se "zlepšil" tak, že přes zimu ani deku nepotřeboval. Bohužel tělo vypovědělo službu, dle pohledu se pravděpodobně sval díky artroze utrhl úplně, a koník už na nohu nestoupl vůbec. Odešel letos 25' na jaře. Smillu "Smajlu" (smile – úsměv) – jsem dotáhla z Hradce jako 25 letou zasloužilou matku po 11 hříbatech. Prý složitá kobyla. Mno. Spíše nevěděla, co od člověka čekat. Na svůj věk je vlastně bezúdržbová a stádu stále stačí. Poslední přivezenou v roce 2021 začátkem října byla Samanta "Plesnivá" – strašný postoj, strašná kopyta. Vůči člověku, jak já říkám, zhorsmenšipovaná. Stojím bez hnutí s ušima dozadu a čekám, co se stane. Pro mě strašný. Uši dozadu nebyl útok, ale rezignace. Tenkrát přišla poslední a byla dlouho poslední ve stádě. Respektive vůbec nechápala 11 koní. Stádo tam, ona tady a opačně. Samozřejmě problém v zimě se senem. Ale po dvou letech se to pomaličku začalo zlepšovat a už to dnes není tak velká tragedie, jako na začátku. Je jí dvaadvacet.

Doufala jsem dlouhou dobu, že tohle je vše a takhle to na pár let zůstane. Nechtěla jsem už žádného koně. Jenže člověk míní…. A Tom vymyslel, že vezmeme poníky k oslíkům. Takže jsem v roce 2023 v prosinci přivezla Šamana "Čertisko" – shetland pony, a za pár dní ještě tři kobylky shetlandky Uri, Sany a Teru. Byli vypuštěni k oslíkům, a vznikl osloponí gang. Uri to bohužel vzhledem k věku a zranění po krátké době vzdala, především psychicky, a odešla velmi záhy. U Sany pak vyskočily problémy s jícnem, takže další zimu 24/25 strávili rozdělení oslící – poníci, kdy poníci dostávali seno granulované máčené, tedy kaši, a oslíci byli normálně na seně. Na léto byli opět vypuštěni na společnou pastvinu, Čerťas putoval ke koníkovi mladému jako společník. A situace tlačila dále, slintavka kulhavka, neshody s nájemkyní na "rančovské" pastvině, nemožnost sehnat telata. Během jara 25' jsem tedy přivezla další tři poníky. Dva flekatý Bolta "Bolta" a Pippi "Boltie" – Bolt valach je pohodář, takového poníka by si asi přál každý. Boltie kobylka je balónek na nožičkách, příliš přetloustlá, tak jsme přes léto zkoušeli zhubnout pohybem, moc se nepovedlo. Snad to půjde přes zimu. Posledním poníkem byl Dasty "Dasty" – pražák. Po přivezení povyskakovaly veškeré neduhy, které poník může mít. Teklo mu z očí, osypal se z pryskyřníku, kterého letos bylo mraky (vlhký rok), nakonec se schvátil a k tomu vyskočila dušnost. Takže teď řešíme management a co a jak budeme dělat. Momentálně je na práškách a spreji do nosu s babkama Terkou a Sany na granulovaném seně. Uvidíme, co přinese zima. Oslíci a zbylí dva poníci mají svůj areál. Sany nás před týdnem ve věku 32 let opustila, takže jsou zase všichni pohromadě na seně a malém kousku pastviny.

A protože prostě odříkaného chleba nevětší krajíc, chtěla jsem nechat velké stádo už jen o 10ti koních, tak přibyli v letošním roce 25' rovnou další tři. Rose Wild "Rose" – jsem vzala jen proto, že je zpoza kopce a domluva byla rychlá, včetně převozu. Je to osmnáctiletá kobča anglického plnokrevníka se špatnýma zadníma nohama. Je vcelku pohodová, do stáda se zařadila na svůj hendikep dost dobře. Nohy zatím slouží, ale člověk neví nikdy. Lovely Angels Glory "Glorie" – na mě vyskočila na faebooku a hned jsem věděla, že tohohle koně musím mít. Byla jsem pro ní až v dalekém Mikulově a přepravu tři týdny komplikovalo naše auto, které se na just pokazilo. Nakonec vše dopadlo a já si pětiletou šimlu s podotrochlozou ve zdraví, i když to stálo dost nervů, dovezla. Převzala vedení stáda staříků a momentálně jsem ve velkém dilematu, jestli nepořídit ještě jednoho mladšího koně. Ale teď na podzim to již dělat nebudu, a nejradši fakt vůbec. Tak s Glorií trošku pracujeme, ať se hlavička zaměstná, točíme videa, která můžete shlédnout na youtube kanále "kachny224" a nebo taky na našem blogu s fotografiemi. A já doufám, že poslední příchozí je Rhonda "Roňa" – rezavá, mohutnější kobča ČT, 18 let. Přišla, a to doslova, ze stejné stáje jako Rose. Prostě jsme místo převozu přešly procházkou kopec a bylo. Dala se dohromady s Plesnivou, a jsou si tu dvě poslední ve stádě, a trochu se drží stranou. Zařazení do stáda není úplně nejjednodušší, ale to se časem také spraví. Poslední dobou jsem si všimla, že má problém se zadníma hleznama, neohne je, jedno více, druhé méně, ale nekulhá a vůbec jí to nepřekáží v pořádání Velké pardubické, spolu s Glorií.

Takto je náš současný stav našeho projektu Sunset. Vypásají tři pastviny o cca 10 ha, stále mají k dispozici velký přístřešek – halu s automatickou napáječkou. Seno rozkulujeme v hale na zem – "pasení se" a podestýlka zároveň, zatím se osvědčilo, ó jaké plýtvání. Glorii jsem postavila hrací plácek se třemi překážkami, který úspěšně ožírají, protože jsem jej neohraničila. Vládne pohoda, u velkých koní (13 ks) je zatím zdraví v pohodě, u poníků (5 ks) je to horší s kopyty, a oslíci jsou na tom s kopyty dost bídně. Po letech na pastvě bez problémů je to najednou špatně. No uvidíme.

Toto je z mého pohledu na dlouhou dobu poslední zápis. Došla jsem do bodu, kdy se snažím z internetu zmizet. Nechci už ve vztahu k cizím lidem, avatarům z internetu, nikomu radit, nechci si povídat, nechci už nikoho "poučovat", nemám zájem si nechat nadávat do kosočtverců jen protože mám jiný názor na věc a snažím se vysvětlit. Prý jsem jen konfliktní a nic kloudného ze mě nevypadne, poradit neumím. Užila jsem si toho dost, změnit se nedokážu a je to nesmyslný směr bytí. Budeme se dále snažit starat se o naše zvířectvo co nejlépe to umíme, i když to mnozí vidí jako nedostatečné, případně špatné. Kolik takových se zde bylo podívat nebo mne po poslední roky sledovali…. Dále však zůstávám otevřená komunikaci či poskytnutí informací o naší práci, nechám to však na impulzu z venku, já už svou iniciativu co nejvíce omezím. Mé názory, zkušenosti a životní cestu s koňmi je možné si přečíst v knize "Jak přestat být koňákem", kterou jsem před lety sepsala.

Všem přeji hodně štěstí a někdy zase na přečtenou.

O Sunset ranči před lety vyšel článek v Časopise Koně a Lidé. 

Mnoho se změnilo, podstata zůstala...

Kniha "Jak přestat být koňákem"

o koních a životě s nimi, já psovod a cesta do USA 

a mnoho fotografií